Když odchází zima a vlády se chystá ujmout jaro, slaví se ve Slezsku mezi lidem dávný pohanský zvyk – vynášení Mařáka. Mařák a jeho pomocnice Mařena jsou symbolem zimy, nemoci a všeho zlého, čeho se právě při probuzení krásné jarní přírody chce lid zbavit a začít nový radostnější život.
Jméno Mařák, Mařena má svůj původ ve staroslovanském jménu Morana, jak se nazývala bohyně zimy a nemoci. Celý obřad vynášení Mařáka vznikl ve Vřesině sebráním pořekadel a lidového veršování, které se vztahovalo k tomuto starodávnému zvyku. Tyto pozůstatky byly zachyceny tak, jak je znali nejstarší občané Vřesiny.
Zapomenutý zvyk byl obnoven kolem roku 1905 a byl až do roku 1915 konán nepravidelně a bez určitého system. Teprve od roku 1915 se o tento zvyk začal zajímat ředitel národní školy pan Gustav Kořený (1882 – 1937) a podporoval jej zejména u školních dětí. Ty vždy na smrtnou neděli vynesly slaměného panáka k potoku a tam jej upálily a utopily.
Po roce 1918 se již tento zvyk konal pravidelně. Po roce 1945 byl celý obřad vynášení Mařáka upraven a uspořádán v tom rozsahu, jak se dodržuje ve Vřesině dodnes. Úpravu provedli pan ředitel Mikuláš Bárta a paní učitelka Marie Švidrnochová. Obnovený a upravený zvyk se těší velké oblibě nejen u dětí, ale i u dospělých. Dospělí přicházejí na tuto slavnost z širokého okolí, aby byli přítomni tomuto symbolickému obřadu příchodu jara.
Mařák a Mařena jsou nastrojení panáci ze slámy a představují všechno zlé a špatné. Putují za veselého doprovodu dětí i dospělých s hudbou a zpěvem po vesnici. Nakonec průvod stane na prostranství u říčky Porubky. Tak vykonají konšelé (vládci obce) slavný súd, který Mařáka a Mařenu odsoudí k nejtěžšímu trestu – upálení a utopení.
Zdroj : drobně upravený text z výstavy k historii Mařáka v ZŠ Vřesina